www.Sopotnice.eu - Počátky Sopotnice

Počátky Sopotnice

Článek ze dne: 28.5.2006 (6217 přečtení)

Na úvod musím zdůraznit, že nejsem autorem tohoto článku. Napsal jej pan Dr. František Musil CSc. z Ústí nad Orlicí a publikoval v roce 1978 ve sborníku vydaném místním národním výborem, ku příležitosti stého výročí postavení budovy školy v naší obci

První přesnější listinnou zprávou, vztahující se k území mezi Tichou a Divokou Orlicí, je závěť Kojaty Hrabiše z Mostu z roku 1227, kterou odkazuje různým osobám a církevním institucím části svého majetku. Z této závěti se dozvídáme, že existovala v této době Choceň, Loukoť(západní část dnešního Brandýsa nad Orlicí), Mostek a Olešná. A dále na východ byl již jen les řečený "Nalubhave", který dostal nám blíže neznámý Nakaša. Soudě podle názvu, jednalo se o les na potoku Libchavě, či Libchavském potoku, tedy oblast v níž potom vznikly nynější České, Horní, Střední a Dolní Libchavy. Lze ovšem předpokládat, že podobný les se rozkládal nejen na svahu od Českých Libchav k Tiché Orlici, ale i na svahu Českých Libchav k údolí Divoké Orlice. V oblasti Libchavského potoka zahájil kolonizaci asi již zmíněný Nakaša, v oblasti Divoké Orlice začala kolonizace až o něco později a je spjata se západočeským rodem nazývaným někdy podle často používaného jména Půta - Půtici.

Předkem tohoto rodu byl Drslav, v letech 1160 - 65 připomínaný jako kastelán plzeňského hradu(hradiště Hůrka nad dnešním Starým Plzencem). Jeho vnuk Oldřich zbudoval v blízkosti Plzně hrad Litice. Oldřichův synovec Půta k Křimic, připomínaný v letech 1245 - 1289, založil v sousedství Žinkov na Plzeňsku, které byly též majetkem Půticů, nový hrad, který podle svého jména nazval, jak tehdy bylo v módě, německy Potštejn(Pottenstein - znamená Půtův kámen). Skromné zbytky tohoto hradu se doposud zachovaly v oboře patřící k žinkovskému zámku. Pravděpodobně syn Půty z Křimic, též Půta, ve službách Přemysla Otakara II. nebo Václava II., odešel do východních Čech, aby zde organizoval kolonizaci v povodí Divoké Orlice. Počátkem kolonizační činnosti bylo zbudování dvou nových hradů při Divoké Orlici - Litic a Potštejna, kterým dal Půta jméno podle rodových hradů v západních Čechách. K východočeskému Potštejnu se pravděpodobně vztahuje údaj z roku 1287, kdy Půta užívá přídomku z Mladšího Potštejna. Kromě budování hradů, které měly hlavně vojenskou a správní funkci, byl prováděn i hlavní cíl kolonizace - zakládání vsí a využívání doposud neobdělané lesní půdy pro zemědělství. A tak někdy na přelomu 13. a 14. století současně s dalšími 25 vesnicemi na formujícím se liticko-potštejnském panství vzniká též Sopotnice, i když v písemných pramenech je doložena až o půl století později

Přesné údaje o vzniku vsi však nemáme k dispozici. Na způsob založení Sopotnice, postavení jejich prvních obyvatel i vnější vzhled vsi můžeme usuzovat jen na základě analogie s jinými vesnicemi vznikajícími v době kolonizace ve 13. a 14. století.

Praktické práce spojené se zakládáním nové vesnice, jako bylo vyhledání vhodného místa, vyměření pozemků, organizování vykácení lesa, získávání nových obyvatel apod., neprováděl sám majitel panství, ale pověřoval tímto úkolem podnikatele pocházejícího většinou z řad bohatých měšťanů, někdy i drobné šlechty. Tento podnikatel období kolonizace je nazýván lokátor. Za lokátora Sopotnice bývá někdy pokládán Němec Seiboth, jehož vztah k Sopotnici nelze prokázat(o tom viz níže). Obyvatelé nově založené Sopotnice byli v postavení utiskované třídy feudální společnosti - poddaných. Poddaní nebyli plnoprávními vlastníky půdy, na níž pracovali. Za majitele pozemků byl považován majitel panství a za to, že poddaným půdu propůjčoval, museli v jeho prospěch vykonávat různé povinnosti, především pracovat na jeho pozemcích, při stavbě hradu apod. neboli robotovat(robota se též nazývá renta v úkonech), dále odevzdávat část úrody(tzv.naturální renta), případně odvádět peněžní částky(peněžní renta). Na rozdíl od poddaných ve starších vesnicích, poddaní ve vsích zakládaných za kolonizace měli určité výhody. Především půdu dostávali od feudála do užívání dědičně, zatímco dříve po smrti poddaného mohl feudál jeho dědice z půdy vyhnat, feudální povinnosti byly přesně stanoveny většinou v písemné podobě v tzv. "handfestu"(název listiny) odtud, že její obsah byl stvrzován podáním ruky poddaného a feudála. Kromě toho, na určitou dobu, než poddaní svá hospodářství dobudovali, byli od všech povinností osvobozeni(většinou do 20 let). Žel, pro Sopotnici nám chybí handfest, neznáme přesně ani jméno lokátora a chybí nám i přehled poddaných povinností. Ty máme zachyceny pro některé usedlosti až z konce feudalismu.

Pokud jde o dnešní vzhled nově vzniklé Sopotnice, lze předpokládat, že její stavení byly prosté dřevěné stavby a jedinou větší budovou byl kostel, z počátku asi též dřevěný, později, snad někdy na zlomu 14. a 15. století nahrazený stavbou kamennou. Nelze ovšem vyloučit, že stavba byla započata již dříve. Z původního kostela se v dnešní stavbě zachovala jen část obvodových zdí presbyteria, která svým charakterem se však hlásí pravděpodobněji až do 15. století. Ostatní části kostela jsou až z pozdnějších přestaveb. Že Sopotnice patřila k větším a významějším vesnicím lze usuzovat z toho, že při kostele vznikla i fara. Ta je doložena v seznamu far, který vznikla v letech 1344 - 1350 v kanceláři prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Fara byla tehdy příslušenstvím děkanátu kosteleckého. Toto je vlastně vůbec první písemná zpráva, vztahující se k Sopotnici. Z existence fary lze usuzovat i na to, že vesnice musela vzniknout již dříve, když v roce 1344 měla již plně organizovanou církevní správu.

Sporný je výklad samotného jména vsi. Nejpravděpodobnější je výklad, s kterým již v 19. století vystoupil J. Jireček, že jméno je odvozeno od staročeského slova sopot = pramen, neboť v katastru vsi skutečně pramení několik potůčků. Další možnost, kterou uvádí A.Profous, že název je odvozen od potoka prudce tekoucího přes skalnaté řečiště (sopot = peřeje), jak tomu je např, u Sopot na Chotěbořsku podle toku Doubravy, je podle charakteru řečiště potoka tekoucího přes Sopotnici nepravděpodobná. J.V.Šimák potom odvozuje jméno lokátora vsi Němce Seibotha. Tento názor je nesprávný, neboť souvisí s Šimákovým přeceněním německého vlivu při kolonizaci a osobnost samotného Seibotha ve vztahu se Sopotnicí není písemnými prameny doložena.

Na počátku 14. století došlo k rozdělení původně asi jednotného liticko-potštejnského panství na dvě samostatné části. V roce 1304 totiž Půta z Potštejna(nevíme, zda totožný s výše zmíněným Půtou z Mladšího Potštejna, či jeho potomek) postoupil Litice s příslušenstvím(žel, toto příslušenství není v listině vyjmenováno) králi Václavovi II. výměnou za hrad Bor na Horažďovicku. Na Potštejně ve stejné době vládl Procek z Potštejna, jehož příbuzenský vztah k ostatním uvedeným Půticům nelze přesně určit. Dělení panství zasáhlo i do osudu nově vzniklé, či vznikající Sopotnice. Ves byla rozdělena na dvě části, z nichž jedna připadla ke královskému panství litickému a druhá zůstala při Půtickém Potštejně. I toto rozdělení vsi je sice doloženo písemně o půl století později, ale lze předpokládat, že k němu došlo v sousvislosti se zmíněným rozdělením panství. Vzhledem k naprostému nedostatku pramenů, nelze přesně určit, jak probíhala hranice panství ve vsi, která část ke kterému panství náležela. Jen na základě toho, že kostel, jak bude podrobněji rozebráno níže, náležel k panství litickému, lze předpokládat, že snad litickách část vsi byla v okolí kostela.

| Článek vložil: LTX | Počet komentářů: 0 | Vytisknout článek |

..........................................................................................................................

| Přidat komentář k článku |